Vždycky jsem chtěla jezdit závodně v automobilu, jenomže mně v té době bylo asi dvanáct let a je logické, že také nemůžu soutěžit v automobilu, jenomže to byl můj sen. A tak mi alespoň tatínek pořídil krosovou malou motorku. Byla jsem za tohle ráda. Samozřejmě, že když lidé chtějí něco řídit, tak se samozřejmě asi nespokojí s málem a já bohužel patřím k těm lidem, kteří jsou asi docela dost nároční. Kolikrát jsem třeba v televizi viděla různá videa a nebo příhody, jak třeba dokonce i malé děti jezdí na motorce a nebo řídí automobil a tak podobně. A protože jsem doma stále pištěla a říkala jsem si, proč ostatní malé děti mohou řídit a já ne, tak později jsem se dozvěděla, že rodiče mi tohle vůbec nechtěli dovolit.
Prý dokonce jezdí už i desetileté děti na nějakém okruhu, třeba v různých motokárách nebo na malých dětských motorkách a nebo také v takových dobře upravených autíčkách, které také závodí na okruhu. A takhle se jednoduše hrají děti. Byla jsem z toho opravdu hodně zničená. Rodiče mi tohle nechtěli povolit, že prý se báli, že se někde vybouráme a podobně, jenomže já, kdybych měla tohle auto a měla bych to od rodičů dovolené, tak mi věřte, že bych se opravdu hodně snažila.
Opravdu bych nechtěla, abych se vybourala, protože je mi úplně na slunce jasné, že kdybych se náhodou někdy vybourala, že moji rodiče mi potom už absolutně nic nedovolí. A proto jsem si řekla, že bych jezdila opatrně. A víte, jak to nakonec celé dopadlo? Rodiče mi řekli, že asi rok a půl mi pořídí nějakou malou lepší krosovou motorku. Ani nevíte, jak jsem byla nadšená, protože o tomhle jsem snila už opravdu hodně dlouho, takže jsem si řekla, že až konečně budu osmnáctiletá, že si pořídím automobil a třeba bych potom také jednoho dne mohla závodit v automobilu. Tohle bych si také moc přála. Znám hodně lidí, kteří závodí v automobilu a jezdí okruhy. Myslím si, že já v tomhle bych byla dobrá. Možná v minulém životě jsem také jezdila závodně v automobilu a nebo také na motorce.