Perské koberce v domácnosti jsou skutečným požehnáním, protože je to nejměkčí podlahová krytina, jakou si můžete přát. Nic měkčího a hebčího neexistuje, leda že byste si na podlahu pokládali nějaké kusy oblečení a našlapovali po nich. I kdybyste to udělali, bude ale princip obou řešení shodný – budete mít na podlaze tkaninu – textilii.
Ano, koberec bychom měli vnímat jako textilii, která si v ničem nezadá v porovnání s jakýmkoli jiným textilním materiálem. Ale ve srovnání například s kalhotami a s košilí koberec nikdy nekončí v pračce, snad jen s výjimkou některých malých kusových koberečků. Velký koberec v metráži anebo velký koberec perský se do pračky nevejde, a tudíž se také musíte postarat o jeho čištění.
Vyšlapané cesty – na koberce dopadají prachová zrnka a spolu s nimi se tu usazuje i mastnota, rozptýlená v ovzduší nebo nanesená z domácí obuvi nebo z ponožek. Kombinace tuku a prachu vytvoří mazlavé bláto, které je velmi lepkavé, a to pak nedokáže nasát žádný sáčkový vysavač. Díky tomu se na koberci vytvoří vyšlapané cestičky.
Zápach – jestliže se po koberci chodí delší dobu v ponožkách nebo naboso, nahrává to usazování mastného potu a koberec pak může připomínat nemyté bosé nohy. Pot rozkládají bakterie a není divu, že se v zanedbaných domácnostech s tímto zápachem setkáte. Je to pak docela trapas, když si domů pozvete návštěvu a ta si tu bude připadat, jako kdybyste jí přikládali k obličeji vaše zapáchající ponožky.
Skvrny – na koberec tu a tam odpadne kousek chleba, někomu tam dokonce ukápne kečup, hořčice nebo pomazánka. Některým lidem se úspěšně daří na koberec rozlít červené víno nebo kávu a vyčistit takové skvrny podomácku není jednoduché. Problém totiž tkví v tom, že na to obvykle nemáte čisticí stroj, ale pouze kartáč, hadr nebo parní čistič. Skvrny totiž musíte nejen důkladně vydrhnout, ale zároveň je vysát, a to dokáže jen výkonný čisticí mechanismus při čištění perských koberců.